400ultra podruhé. Kratší článek, o to intenzivnější zážitky. Přenést se to moc nedá.. ale věřte, že letošní ročník už tak intenzivní akci ještě zesílil deštěm a zimou.
Poznámka: kilometry jsou real, elapsed time poměrně přesný, kalorie odhadnutý, nastoupaný metry reálný, ale průměrná rychlost ne, protože Garmin si při tlačení do kopce myslel, že stojim na místě asi..
PŘÍPRAVA
Jasně, že zas můžu napsat, že jsem mohl trénovat a připravovat se víc. To platí úplně vždycky… ale má to svoje limity -třeba to, jak to může kombinovat s ostatníma věcma, jestli je tvym cílem vyhrát, nebo jen dojet apod.
Zase bych to rozdělil na kategorie:
TECHNICKÁ – o tom, že musíš mít kolo ready a vědět, jak si poradit, kdyby se ti něco stalo na cestě, pomlčim,
FYZICKÁ – ve zkratce… trénuj, jak potřebuješ a „chytře“ – na to moc profík nejsem.. jedu podle pocitu a strukturovaný trénink u mě nehledejte. Ale zaměřil jsem se víc na najízdění Z2 endurance a kilometrů na trenažéru,
PSYCHICKÁ – opět.. připrav se na nepohodlí, že se ti nebude chtít, že budeš chtít vzdát…
a tentokrát přidám i ZDRAVOTNÍ, protože to mělo podle mě velký vliv na hezky užitou akci. A to sice to, že možná když víš o zdravotním problému už pár let, řeš ho a nenechávej „na potom“, budeš mít možná lepší pocit ze sportu. Víc (možná) v dalším článku.
Co si ale dovolím okomentovat je jízda s Garminem (Edge 840 Solar), který mám pár měsíců a až teď jsem se dokopal k tomu se s ním pořádně naučit (např. naklikat body zájmu do mapy, takže máš hezký seznam a kilometráž a můžeš eliminovat ten kus papíru viz. níž). Překvapila mě i výdrž (když trochu sundáš podsvícení) – dobíjel jsem jen jednou asi 2 hodiny při „spánku“ a dojel s odhadem 40 % do cíle po 35 hodinách pohybu. Můžeš si tam i nastavit „alerty“ k pití a jídlu, viz. níž – nechceš podcenit ládování se energií. Další technickou vychytávkou byl wattmetr v pedálech – konkrétně Garmin Rally XC200 – což mi dovolilo sledovat jak vynaložené watty, tak tepovku jako hlavní „zdravotní parametry“.
Co beru? To se asi nezměnilo od loňska, tak se nebudu opakovat (samozřejmě kromě oblečení přizpůsobené počasí), čtěte here: https://www.tomasbartak.com/400ultra-2023-tak-trochu-delsi-projizdka/
JÍDLO
Co jsem ale chtěl určitě letos udělat jinak, je jídlo. Několikrát jsem psal, že to při závodě do mě „neleze“… ale s tím se něco muselo udělat – jinak pojedeš na dluh, nepodáš dobrý výkon, budeš špatně regenerovat po závodě a prostě se zbytečně brzdíš.
Zvolil jsem kombinaci poměrně dost gelů (Edgar Power gel, celkem asi 12 ks včetně pár kusů gelů s kofeinem z Decathlonu), drinků (Edgar Power drink [popravdě mi ho dost zbylo a nepoužil jsem tolik, jak jsem chtěl]a něco z GymBeam – FueRide… klasickej „sachariďák“) a k tomu něco „nomálního“ jako slaný tortilly (ještě extra dosolený), tyčinky, supplementy (hořčík, guaranu, elektrolyty). To mi i pomohlo nikde nestavět na jídlo a ušetřit tak nějaký minuty (hrozný.. už zním jak nějakej závodník).
Na CP (checkpoint) není nic lepšího, než teplá polívka, chleba se sádlem, buchta a něco jako kafe. S sebou banán, ovocná přesnídávka. V obchodech většinou pečivo a něco co ti naruší to jídlo, co jíš celých 35 hodin.. divný je, že to jsou opět sacharidy – třeba RedBull, croissant, bonbóny, Cola apod. Ale zas bacha na něco, co ti rozhodí žaludek.
Fun fact: Smecta před závodem. Měla by uklidnit žaludek před závodem a připravit na nálož sacharidů, kofeinu, horčíku a dalších „šmakulád“, který do sebe dáváš v takových objemech (samotný hořčík určitě překročíš doporučenou denní dávku, s kofeinem podobně, pokud máš nějaký gely, tablety apod… obojí může vést k nevyžádaným situacím). Neumím posoudit reálné výsledky – ale minimálně mi to nepřihoršilo. Žaludeční problémy jsem neměl a ani jsem nemusel hledat toiku při závodě.
ZÁVOD
Start v pátek 12:00. Standard – dojet na start s předstihem, zabalit kolo i sebe a přečkat (pro mě nejvíc stresující) minuty do startu. Zhruba v 11:30 začíná poměrně intenzivně pršet a proto prvních pár kilometrů po startu v jílu a na loukách stojí za to. Pršet nepřestalo s pár pauzama až do noci. Jedu si svoje a snažim se to nepřehánět – stejně jedu asi víc svižně, než bych chtěl.. ale alespoň si držím ty gely jídlo a pití, takže nejsem po prvních 100 km unavenej.. fakt cítím rozdíl oproti loňsku. To, že jsem durch a z rukavic a všeho ždímu vodu, nekomentuju. Beru to jako součástí.
Nutno říct, že trasa byla tak na 98 % stejná a člověk ví, jaké nástrahy a kopce ho čekají. Zároveň ví, kde je voda, obchod, restaurace apod. Poznámka pod čarou: je otázka, ja dlouho mě bude bavit jezdit dokola to samé. Ale každý rok může být úplně jiný vlivem počasí, formy apod.
Krkonoše – potkávám ve Strážném pár závodníků z čela, kteří nemají tu ochotu v těch sra*kách pokračovat dál, tak to balí. Jako nedivim se jim. Výšlap sjezdovky, promzrnout ve sjezdu do Harrachova a pak už Jizerky. Je to prostě všude krásný… ikdyž prší. Jedu vlastně většinu času sám. A borci na gravelu mají u mě docela respekt – hoblovat například Singltrek pod Smrkem na gravelu a celkově celou trasu není jen tak.
V Hrádku nad Nisou jsem odhadem tak o 2 hodiny dřív, než vloni a hlavně v lepší kondici. Nemusím nikde stavět – můžu vždycky šáhnout do brašny a dát si něco na zub.
Hvozd.. nojo, je to „choďák“, na vrcholu schody, kde táhneš kolo v ruce a dolů uklouzaná skála… tak chápu, že to lidi nemají rádi. Ale prostě to nějak přejedeš. Mám dojem, že v noci neprší, což je fajn. Vloni jsem spal na Stožeckém sedle, letos to jen míjím a pořád se rozhoduju, jestli spát, nebo ne. Věci sice mám, ale jede se dobře.. nakonec vítězí opatrnost a dávám si asi hodinu a kousek spánku v Českém Švýcarsku v přístřešku. Ale zase si řikám, že to nemělo cenu – 20 minut se převlíkáš, vybaluješ, nabíjíš; pak hodinu a kus spíš (no spíš.. nespíš… je zima, mokro a čumíš do střechy přístřešku – navíc pořád slyšíš v noci projíždět závodníky, co jedou bez spánku a ty si řikáš, že ti něco uniká) a pak se zas balíš na kolo a navíc lezeš do toho totálně mokrýho oblečení. U 300 km asi spánek vynechám, u 35 hodin jízdy zatim pořád nevim.
Ráno teda prolítnu do Hřenska, vyškrábu se do kopce, na vyhlídku nad Děčínem – jo, zas začíná pršet a výhledy nejsou žádný. Pak už jen přes pár kopců a do CP ve Valkeřicích na 235. km, kde podporovetelé závodů připravují polévku, chleba se sádlem, buchtu a další mňamky. Přijít tam je 1) jak dostat facku smradem a hustým vzduchem, 2) jak sledovat sešrotovaný, nevyspalý, promočený a promzlý závodníky. Nedivim se, že se jim odsud nechtělo – venku se navíc faaaakt hodně rozpršelo.
Je vlastne vtipný, že když jsem odjel z CP, začalo pršet tak moc, že když jedeš v autě a tohle tě chytí, přemýšlíš, že zastavíš u krajnice a počkáš, než to přejde. Já měl v tu chvíli asi vymleto a prostě jsem jel. Mokrej jsem stejně už byl, tak nač stavět, žejo.. až do Kravařů do obchodu (jako vloni).
Chvíli potom jsem už potkal Maria, borce zo Slovenska, se kterým jsme de facto jeli dál pohromadě. Je dobrý si s někym pokecat, postěžovat si a co si budem povídat.. potlačí to dál, když se ti už nechce, nebo jedeš pomalu.
Houska, Nosálov, Bezděz, Kost, Trosky.. už neprší a je to docela pohoda. Tady začíná ta „poslední stovka“, tj. 100 km do cíle. Nejdřív to frčí, pak nuda kolem Mnichova Hradiště a pak 40 km, který ještě hodně potrápí.
Třeba Trosky jsem vloni za světla určitě neviděl.. další indikátor, že jedu rychleji a víc „v pohodě“. Před Táborem (asi 600 m převýšení, 8 km, to nechceš) jsem do sebe narval asi 2 gely, 2 tyčinky a snažil se to vystřelit do nejrychleji.. ale tenhle kopec fakt dá zabrat – i psychicky. Mělo to být už jen kousek do cíle!
Tady už fotky přestávají a začíná „robota“.. s Mariem se nějak hecujem a zrychlujem.. chcem to asi už oba dojet co nejdřív a tady se přesně projeví jízda ve dvou. Sám bych se určitě nehecnul dupat do kopců, zrychlovat, drtit kopce větším výkonem, než na začátku apod. Na Maria navíc čeká v Nový Pace kámoš, tak máme i kvalitní dokumentaci.
Do cíle jsme dojeli asi ve 22:37 a myslim, že oba vypadáme spokojeně a použitelně (i použitě). Musím poděkovat za doprovod a hecování na konci. Oproti loňsku jsem zrychlil o 5.5 hodiny a hlavně byl víc v pohodě.. a to i přes všechny nástrahy jako déšť, zima apod.
DEBRIEF
Připrav se nejen fyzicky.. letošní ročník odradil dost lidí, co jeli na výkon, ale neměli buď dost věci na sebe nebo neměli připravenou hlavu na to, že pojedou 60 % v dešti a zimě.
Jez! Je těžký do sebe pořád něco rvát (já vim, paradox.. ale fakt to nechutná), ale jídlo a gely/sacharidy obecně mi podle mě můj výkon výrazně vylepšily. Necítil jsem de facto žádnou krizi nebo nedostatek energie.
Maž! Jo, řetěz…. i intimní partie.
Já už se teď těším na další akce letos a taky to, že to nebude jen MTB.. ale i silnice a gravel. Pořád ale asi zůstávám duší i tělem v lese na MTB…
Info o závodě: https://400ultra.cz/400_ultra/. Sneak-peek na ty zdravotní věci, co zmiňuju: https://cardiolab.cz/.